K Nejvyššímu soudu se dostalo dovolání pachatele zločinu znásilnění a dále přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti a přečinu nebezpečného pronásledování. Pachatel v dovolání namítal, že vzhledem k tomu, že sama poškozená tvrdila, že některé styky byly dobrovolné, nemohl poznat, že jiné byly proti poškozené vůli a namítal porušení jeho práva na spravedlivý proces, kdy měl soud špatně zhodnotit důkazy a posoudit skutek. Pachatel a poškozená mezi sebou měli vztah partnerskému vztahu obdobný a dle NS odvolací soud správně zhodnotil všechny důkazy, které svědčily pro i proti pachatelově vině.
K námitkám obviněného, že soudy nebraly do úvahy chování poškozené, která se projevovala způsobem, z něhož nemohl rozpoznat, že sex odmítá, NS při shodných závěrech, jaké učinily soudy obou stupňů, doplnil, že při pokračujícím jednání je třeba u znásilnění posuzovat každý dílčí útok samostatně a u každého z nich zkoumat, za jakých okolností k němu došlo. Nejde spojovat a zaměňovat okolnosti, za kterých probíhaly jiné sexuální kontakty u partnerů nebo osob, které se spolu občasně pohlavně stýkají. U každého jednotlivého útoku, u každého dílčího sexuální aktu, je třeba brát na zřetel chování poškozené, zejména jakou ochotu se sexem v konkrétní chvíli projevuje. Pro právní posouzení je rozhodné to, co vyplynulo ze zjištěných skutkových okolností, za nichž k jednotlivému dílčímu útoku došlo. Posouzení jednání pachatele jako znásilnění nebrání, že mezi jednotlivými dílčími útoky došlo k situaci, že poškozená v některém případě sex odmítla a sexuálním aktivitám se bránila, v jiných s pohlavním kontaktem souhlasila. Taková situace bude spíše vzácným případem znásilnění, ale nelze ji vyloučit obzvláště v komplikovaných partnerských vztazích, kde se partneři hádají a usmiřují, či mezi nimi vznikají konfliktní situace, a lze připustit, že se mohou tyto méně či více náhodné neshody promítnout i do pohlavního chování. Vždy je však třeba vycházet z vůle a dobrovolnosti obou partnerů a z toho, zda je odpor poškozené vážně míněný. Proto je důležité u každého dílčího útoku pečlivě zkoumat, za jakých okolností se posuzovaný pohlavní akt odehrál, a zda jednotlivý dílčí útok naplňuje všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podle § 185 TZ, a v jakých jeho alternativách.
Pro tento závěr je dle soudu třeba vycházet z toho, že při znásilnění je zpravidla porušena nedotknutelnost osoby ve smyslu zásahů do fyzické i psychické integrity jednotlivce. V každém případě pak dochází k porušování nedotknutelnosti soukromí jednotlivce, neboť donucení k pohlavnímu styku je, bez ohledu na formu styku, zásahem do jednoho z nejniternějších aspektů soukromého života jednotlivce i dle článku 7. Listiny základních práv a svobod. Zásadně jde o právo ženy rozhodovat svobodně o tom, kdy, s kým a jak se bude pohlavně stýkat. Jestliže je toto právo upřeno, a pachatel se snaží násilím nebo zneužitím bezbrannosti donutit druhou osobou k pohlavnímu styku, jde o trestný čin znásilnění, které představuje nejzávažnější formu útoku na lidskou důstojnost.
Zdroj: Usnesení Nejvyššího soudu České republiky č.j. 8 Tdo 1170/2021-849 ze dne 24.11.2021