Ústavní soud dne 19. 7. 2022 rozhodl v případě týkajícím se střídavé péče v souvislosti s nástupem dítěte do první třídy.
Stěžovatel se nejprve domáhal svěření dítěte do střídavé péče, která byla okresním soudem zamítnuta z důvodu, že dítě bylo ještě příliš malé a chyběla by mu péče matky. Stěžovatel podal první stížnost k ÚS, která byla odmítnuta. Ve vztahu k nynějšímu návrhu stěžovatele na svěření nezletilého do střídavé péče, popř. rozšíření úpravy styku, okresní soud uvedl, že od doby předchozího rozhodování o výchovném prostředí došlo na straně všech účastníků k významné změně poměrů.
Nezletilý vyspěl, je předškolního věku a je zvyklý na pravidelné střídání výchovných prostředí, když u stěžovatele v rámci úpravy styku pobýval každý sudý týden od čtvrtka do neděle, přičemž tento styk byl na základě dohody rodičů často i širší. Jelikož byly naplněny veškeré aspekty pro střídavou péči, pro kterou byla v době rozhodování nejoptimálnější situace, okresní soud uzavřel, že změna výchovného prostředí zájmu nezletilého neodporuje a návrhu stěžovatele vyhověl. Krajský soud však rozsudek okresního soudu změnil tak, že návrh stěžovatele na svěření do střídavé péče zamítl. Zahájení školní docházky na dvou základních školách by dle krajského soudu bylo naprosto nevhodné a mohlo by se negativně projevit na dalším vývoji a vzdělávání nezletilého. Pokud by bylo návrhu stěžovatele vyhověno, muselo by být před nástupem nezletilého do školy o výchovném prostředí znovu rozhodováno.
Dle ÚS je prioritním hlediskem při rozhodování ve věcech výchovy nezletilých nejlepší zájem dítěte (čl. 3 Úmluvy o právech dítěte). Posouzení naplnění tohoto měřítka přísluší obecným soudům, které jsou povinny posuzovat věc individuálně s přihlédnutím k jejím konkrétním zvláštnostem. Jejich úkolem je ovšem zároveň na základě uplatnění zásady proporcionality nalézt řešení, které nebude nepřiměřeně omezovat ani právo žádného z rodičů zaručené v čl. 32 odst. 4 Listiny. Pokud je prokázáno a argumentačně doloženo, že změna výchovného prostředí by nebyla v nejlepším zájmu dítěte, pak stabilita výchovného prostředí samozřejmě převáží nad jeho změnou. Nejlepší zájem dítěte však nelze ztotožňovat s neměnností výchovného prostředí bez dalšího. Ústavní soud shrnul, že jestliže jsou podmínky pro svěření do péče naplněny u obou rodičů zhruba stejně, pak samotná skutečnost, že nezletilý má nastoupit do první třídy základní školy, nepředstavuje automatickou a nezvratnou překážku jeho svěření do střídavé péče ani tehdy, jestliže bydliště obou rodičů dělí větší vzdálenost. V takových případech musí při rozhodování o režimu péče o nezletilého obecné soudy zjišťovat všechny okolnosti relevantní pro závěr, které řešení je v nejlepším zájmu nezletilého, tedy okolnosti na straně nezletilého okolnosti na straně obou rodičů a okolnosti na straně institucí vzdělávacího procesu. ÚS stížnosti vyhověl.
Zdroj: Nález Ústavního soudu České republiky sp.zn. III.ÚS 2391/21 ze dne 19.7.2022