Válka na Ukrajině probíhá již několik měsíců a začíná se pomalu projevovat i v rozhodnutích českých soudů. Zásada mezinárodního práva non-refoulement (princip nenavrácení) je zakotven v čl. 33 Úmluvy o právním postavení uprchlíků, který říká: Žádný smluvní stát nevyhostí jakýmkoli způsobem nebo nevrátí uprchlíka na hranice zemí, ve kterých by jeho život či osobní svoboda byly ohroženy na základě jeho rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité společenské vrstvě či politického přesvědčení.
K Nejvyššímu správnímu soudu se dostala kasační stížnost žalované Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, která směřovala proti rozhodnutí Městského soudu v Praze o odvolání žalobce. Žalobci bylo v dubnu roku 2021 uloženo správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců na území ČR. Podle žalované bylo v řízení prokázáno, že žalobce pobýval na území České republiky v období od 25. 10. 2020 do 13. 3. 2021 bez platného pobytového oprávnění. Správní orgán I. stupně postupoval v souladu s § 120a odst. 1 zákona o pobytu cizinců a závazné stanovisko k možnosti vycestování nevyžadoval, neboť cizinec pochází z bezpečné země původu a neuvedl skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven skutečnému nebezpečí podle § 179 zákona o pobytu cizinců. Tato situace se však změnila, neboť země původu žalobce je právě Ukrajina.
Městský soud však poukázal na to, že v zemi původu žalobce došlo k zásadní změně bezpečnostní situace. S ohledem na zásadní změnu poměrů na Ukrajině a na příslušnou žalobní námitku uplatněnou na jednání dne 25. 2. 2022 provedl městský soud tímto směrem dokazování, a to zprávou ze stránek Ministerstva zahraničních věcí. Soud konstatoval, že tato situace v době vydání napadeného rozhodnutí neexistovala a není tak pochybením žalované, pokud k těmto skutečnostem nepřihlédla.
Dle Nejvyššího správního soudu azylový příběh stěžovatele nezakládá na první pohled žádost zjevně nedůvodnou. Nynější situace na Ukrajině je nadto, jak již NSS podotkl výše, bezprecedentní. Nedá se srovnávat s ničím, čemu dosud azylová judikatura NSS čelila. Městský soud zcela správně ustoupil od aplikace § 75 odst. 1 s. ř. s., jelikož zde má být v souladu s čl. 10 Ústavy přímo aplikován čl. 2 a 3 Úmluvy. Tato ustanovení „je třeba pod úhlem mezinárodněprávní zásady ‚non‑refoulement‘ vykládat tak, že stanoví závazek České republiky nevystavit žádnou osobu, jež podléhá její jurisdikci, újmě, která by spočívala v ohrožení života či vystavení mučení nebo nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, a to např. tím, že bude vyhoštěna či v důsledku jiných okolností donucena vycestovat do země, kde by jí taková újma hrozila. NSS tedy konstatoval, že situace na Ukrajině je natolik vážná, že k ní soudy musí přihlédnout, i když nastala až po podání obžaloby.
Zdroj: Rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky č.j. 5 Azs 89/2022 – 24 ze dne 14. 4. 2022