V občanském zákoníku nalezneme, v části týkající se zastoupení podnikatele, § 432 stanovující pravidla zákazu konkurence. Osoba, která vystupuje jako podnikatelův zástupce při provozu obchodního závodu, nesmí bez souhlasu podnikatele činit na vlastní nebo cizí účet nic, co spadá do oboru obchodního závodu. Stane-li se tak, může se podnikatel domáhat, aby se jeho zástupce takového jednání zdržel. Podnikatel má primárně možnost domáhat se v případě zástupcova jednání na vlastní účet, aby jednání bylo prohlášeno za učiněné na podnikatelův účet. V případě jednání na cizí účet, aby mu pak byla vydána odměna již poskytnutá. V paragrafu nalezneme prekluzivní lhůtu, kdy tak může podnikatel učinit. Podnikatel může požadovat náhradu škody místo výše zmíněného práva. To však jen tehdy, měl-li a mohl zástupce vědět, že svou činností podnikatele poškozuje.
Případ související s § 432 se dostal k Nejvyššímu soudu, neboť žalobce nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, který řekl, že prekluzí nároků podle § 432 odst. 2 OZ došlo zároveň k prekluzi nároku na náhradu škody podle § 432 odst. 3 OZ. Podle § 304 odst. 1 zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, mohou zaměstnanci vedle svého zaměstnání vykonávaného v základním pracovněprávním vztahu vykonávat výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, u něhož jsou zaměstnáni, jen s jeho předchozím písemným souhlasem. Dle soudu u náhrady škody nelze shledat žádný smysl v tom, aby oprávněná osoba měla takto velmi zpřísněné postavení, zejména ve srovnání s jinými oprávněnými osobami u ostatních případů náhrad škod. Nadto nelze přehlédnout, že požadavek na uplatnění práva na náhradu škody v prekluzivní lhůtě tří měsíců ode dne, kdy se podnikatel o jednání dozvěděl, by v mnoha případech vedl k absurdnímu závěru o zániku práva na náhradu škody ještě předtím, než by škoda vůbec vznikla. Z uvedeného výkladu vyplývá závěr, že právo na náhradu škody způsobené podnikateli porušením zákazu konkurence jeho zástupcem nezaniká, zanikne-li právo podle ustanovení § 432 odst. 2 OZ prekluzí, a že toto právo na náhradu škody není nutné uplatnit ve lhůtách uvedených v ustanovení § 432 odst. 2 OZ.
Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky č.j. 21 Cdo 1316/2021-455 ze dne 26.7.2022