Dne 13.6.2023 zamítl Nejvyšší soud dovolání žalovaného, který brojil proti rozsudku obecných soudů, dle kterých měl žalobkyni zaplatit 71 000 Kč s příslušenstvím. Jednalo se o situaci zanedbání prevenční povinnosti zaměstnavatele předcházet škodám.
Žalobkyni, která byla zaměstnankyní žalovaného, byla Oblastním inspektorátem práce pro Plzeňský a Karlovarský kraj uložena pokuta ve výši 20 000 Kč za porušení ustanovení zákoníku práce zakazujícího souběžné uzavírání pracovních smluv a dohod o provedení práce na stejně druhově vymezenou činnost, a dále tím, že žalobkyni byla Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže uložena pokuta ve výši 50 000 Kč za nedodržení postupu stanoveného zákonem o zadávání veřejných zakázek.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala porušení právní povinnosti žalovaného v souvislosti s výkonem funkce ředitele žalobkyně a příčinnou souvislost se vznikem škody s tím, že zavinění mělo v obou případech uložených pokut formu nedbalostní. Dle okresního soudu žalovaný porušil prevenční povinnost zaměstnavatele předcházet škodám, neboť měl k dispozici stanovisko o nepřípustnosti souběžného uzavírání dohod o pracovní činnosti a pracovních smluv na druhově stejně vymezenou činnost, které jej mělo vést k tomu, aby si ověřil, zda uvedený postup je z hlediska zákoníku práce správný. Proto dle soudu 1. stupně odpovídá za vzniklou škodu spočívající v uložení pokuty příslušným správním orgánem, která by v případě správného postupu nevznikla. Zároveň shledal námitku žalovaného o promlčení nároku jako nedůvodnou, neboť subjektivní tříletá lhůta ještě neuplynula. Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Nejvyšší soud se, mimo jiné námitky odvolatele, zabýval otázkou běhu promlčecí lhůty u práva zaměstnavatele na náhradu škody spočívající v pokutě uložené mu ve správním řízení. Podle ustanovení § 609 OZ nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Podle ustanovení § 619 OZ jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Podle ustanovení § 620 odst. 1 OZ okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy. Obecně dle judikatury NS platí, že nárok na náhradu škody je třeba uplatnit v době, kdy ještě běží obě lhůty. Tedy lhůta objektivní a v jejím rámci běžící lhůta subjektivní. Má-li výrok o trestu ve správním rozhodnutí konstitutivní povahu a zavazuje do budoucnosti zásadně až od okamžiku právní moci, pak počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty pro uplatnění práva na náhradu škody spočívající v pokutě uložené zaměstnavateli orgánem veřejné moci je vázán na vědomost zaměstnavatele o nabytí právní moci rozhodnutí o uložení pokuty. Nejvyšší soud tedy potvrdil rozsudek odvolacího soudu s tím, že jen upřesnil okamžik začátku běhu subjektivní lhůty na konkrétně nabytí právní moci rozhodnutí.
Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky č.j. 21 Cdo 1517/2022-596 ze dne 13.6.2023