Ústavní soud rozhodl dne 10.1.2024 ve prospěch stěžovatelky a zrušil předcházející rozhodnutí soudů s tím, že bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst.1 Listiny.
Obecné soudy rozhodovaly o žalobě stěžovatelky o zaplacení částky X, kterou se domáhala po žalované z titulu smlouvy o dodávce informačního systému. Okresní soud v Bruntále žalobu zamítl a uložil stěžovatelce uhradit náklady státu a žalované. Stěžovatelka se odvolala, přičemž odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Následovalo podání dovolání stěžovatelkou.
Odvolací soud se dle stěžovatelky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, nesprávně vyhodnotil povahu smlouvy o dodávce informačního systému a v neposlední řadě nepřipustil, respektive opomenul důkaz navrhovaný stěžovatelkou, který měl pro právní i věcné posouzení věci zásadní význam. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky jako nepřípustné usnesením odmítl.
Stěžovatelka podala ústavní stížnost na základě onoho opomenutého důkazu. Tímto důkazem přitom měla být provozní databáze vedlejší účastnice (žalované), s jejíž pomocí chtěla stěžovatelka prokázat, že vedlejší účastnicí namítané vady dodaného informačního systému, které v konečném důsledku vedly k jejímu odstoupení od smlouvy, nejsou reálné. V řízení provedený znalecký posudek soudního znalce obsahuje závěry, že stěžovatelkou dodaný informační systém byl neprovozuschopný a že s ním vedlejší účastnice neuměla pracovat, neboť její zaměstnanci nebyli proškoleni. Právě toto se snažila stěžovatelka navrženým důkazem rozporovat. Pakliže totiž vedlejší účastnice disponovala provozní databází, pak musela nasadit systém do provozu a zpracovávat provozní data, tedy musela vědět, jak se systémem pracovat. Stěžovatelka navíc svůj návrh předkládala opakovaně. Poprvé na návrh důkazu soud nereagoval vůbec, podruhé soud navržený důkaz odmítl provést pro nadbytečnost.
Ústavní soud nejprve podotknul, že k opomenutým důkazům se vyjadřoval v minulosti již mnohokrát. Zopakoval tedy své již dříve vyřknuté tvrzení. Zásadám spravedlivého procesu, vyplývajícímu z Listiny je nutno rozumět tak, že ve spojení s obecným předpisem v řízení před soudem musí být dána jeho účastníkovi možnost vyjádřit se nejen k provedeným důkazům a k věci samé, ale také navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Procesním právům účastníka přitom odpovídá povinnost soudu o jím navržených důkazech rozhodnout. Pokud jim nevyhoví, musí ve svém rozhodnutí vyložit z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, respektive pro základ svých skutkových zjištění je nepřevzal. Tzv. opomenuté důkazy, tedy důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud bez adekvátního odůvodnění nezabýval, proto typicky zakládají nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, nýbrž i jeho protiústavnost.
Zdroj: Nález Ústavního soudu České republiky sp.zn. II.ÚS 1318/23 ze dne 10.1.2024