K Ústavnímu soudu se dostala stížnost, kde se stěžovatelka domáhala mimo jiné zrušení rozhodnutí z důvodu porušení práva na spravedlivý proces. Stěžovatelka však ve stížnosti uplatnila vůbec poprvé argumenty a námitky, které v řízeních u soudů předchozích stupňů neuplatnila. Ústavní soud proto stížnost zamítl.
Požadavek na vyčerpání zákonných procesních prostředků k ochraně práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) se uplatní nejen při posuzování přípustnosti ústavní stížnosti jako celku, ale i při posuzování každé jednotlivé námitky v ní uplatněné. Materiálně nepřípustná je tedy zásadně taková námitka obsažená v ústavní stížnosti, která nebyla uplatněna v předcházejícím řízení způsobem, který by umožnil soudu ji obsahově posoudit, přičemž z okolností věci je patrno, že tomuto uplatnění nic nebránilo. Má-li ÚS v řízení ohodnotit ústavnost napadeného rozhodnutí obecného soudu, je referenční rámec tohoto přezkumu vytýčen primárně samotným stěžovatelem, na kterém spočívá břemeno tvrzení. Zásada subsidiarity řízení o ústavní stížnosti totiž nespočívá jen ve vyčerpání procesních prostředků ve formálním smyslu, nýbrž obsahuje i požadavek předestření relevantních námitek obecným soudům, jimž ochrana všech základních práv a svobod. Tzv. vnitřní subsidiaritu nalezneme v čl. 4 Ústavy. Úkolem obecných soudů je poskytovat ochranu základním právům. Od toho nelze z hlediska posuzování vyčerpání procesních prostředků odhlížet, a tím jejich roli v ochraně základních práv obcházet. Ústavní soud by následně nemohl efektivně posoudit, zda obecné soudy v napadeném řízení jako celku selhaly při ochraně stěžovatelových ústavních práv, když jeho vinou nedostaly právem předvídanou příležitost se jejich tvrzeným porušením účinně zabývat.
Dle ÚS si lze jen velmi obtížně představit situaci, kdy by Ústavní soud shledal protiústavním rozhodnutí soudu z důvodu, který stěžovatel v předchozím řízení vůbec neuplatnil, ačkoliv tak učinit mohl. Obecný soud se totiž nemůže dopustit pochybení, nedostane-li procesní prostor pro vypořádání určitých námitek z důvodu pasivity stěžovatele. Nedávalo by proto žádný smysl, aby např. některý argument, který mohl stěžovatel uplatnit již v předchozím řízení, předložil teprve Ústavnímu soudu.
Zdroj: Nález Ústavního soudu České republiky sp.zn. III.ÚS 377/20 ze dne 2. 8. 2022